4.3. Pátek Speciál

05. 03. 2011 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 8Ls
Pozor, dnes máme info přímo od legendární Kačky !!! :-D
Očima K.
"Achjo, den bez Simči," říkám si, když v půl sedmé a deset minut vstávám. No nic, nedá se nic dělat, panu Žákovi jsem to slíbila tak tam budu sama, svět se nezboří. Jen nebude taková legrace...
Za pět minut osm si to již rázuju do šatny, kde zanechám batoh a venku pomalu hledám kolečko. Práce začíná v sektoru G., protože hodiny jsou až navečer, postupně s panem Žákem uděláme všechny boxy. Koně máme zatím na dvoře.
Asi za dvě hodinky se tam objeví nějaký pán, který nám jde vyvézt kontejner s hnojem. Znovu připomínám, že koně jsou na dvoře. A brána je otevřená. Dostanu za úkol pohlídat koně, než pán zase odjede, aby neutekly. "Ufffff!" oddechnula jsem si, povedlo se mi to. No jo, jenže ten kontejner se tam musí zase nějak vrátit. Za chvilku je opět zpátky. Mám ten stejný úkol. Jenže jeden valášek se rozhodne, že začne jančit a vyprovokuje všechny koně. Já blbá se je snažím zahnat, ale tím vyprovokuju skokově nadanou kobylku, která přeskočí provazy ohraničující prostor směrem na jízdárnu, kde se nacházejí. Průser. Za ní následuje mladý hřebeček. Sakra. Naštěstí mi jde pomoci nějaká paní, co byla zrovna na dvoře, a zbytek koní jsme uhlídaly. Teda spíš ona. Naštěstí.
Když se zase koně vrátily zpět, my dodělali stáje, šli jsme na oběd. Ten den jsem měla kukuřici se šunkou. Neměla bych se asi zmiňovat, že jsem z toho málem stal popcorn v mikrovlnce :D. No nic. Odnesu si jídlo na stůl a kouknu na mobil. Esemeska od Simči! Říkám panu Žákovi: :"Píše Simča, asi právě vstala!" :D:D
Po obědě jsem si vystavila stoličku na sluníčko. Ano, tu stoličku, z které někteří lidé lezou na koně :D:D. Začínala jsem se pekelně nudit., ale zároveň jsem už měla čas napsat pořádný sloh Simče.
Dorazil pan Žák a připravovali jsme koně na hodinu. Já jsem dostala Sendy, Maruška (ta mladší) Grácii a Ivča Peggy. Vyčistily jsme, nauzdily, nasedlaly. Jedeme na hodinu. Všechno klapalo naprosto perfektně, neměli jsme nikdo žádné problémy s koňmi. Z úst pana Žáka jsme slyšely jen:"Paty dolů, paty dolů! Jen ty paty dolů! Všichni tři!" Jenže všechno nádherně perfektní jednou končí. Marušce přestala chodit Grácie a pan Žák začínal zvyšovat hlas. Při změně směru, když zařval. Řval na Sendy a ta se ho lekla, při změně směru nacválala. Najednou jsem neměla levou nohu v třmenu (možná už ani pravou ne, to já nevím) a pomalu a jistě se sesouvám na levou stranu. V hlavě se mi honí myšlenky:"Jak mám spadnout, na bok?" Nevím ani jak jsem letěla na zem, ale najednou jsem prostě byla dole. PRVNÍ PÁD! Ano, byl to můj první pád. Teď už vím, že jsem se neměla předklánět a měla jsem udržovat rovnováhu.
Říkám si:"Příště už při téhle situaci nezpanikařím," A měla jsem možnost to hned vyzkoušet. Jezdíme na kruhu a Máně Grácie nechtěla klusat. Žák byl blízko Sendy, ta se lekla. To samé. Nacválala. Vnímala jsem jen zlatá slova pana Žáka:"Zatáhni za otěže, zakloň se, zasedni do sedla!" Yes! Povedlo se! Neopustila jsem sedlo naší milované Sendy podruhé. Následně jsme ještě chvíli jezdily vlnovky, přes bidla a na kruhu. To už ale naší skupinkou vedla Ivča s Peggy, protože Máně to na Grácce přestalo jít. Sendy byla ovšem docela vynervená z Žáka a stále jsem měla pocit, že chce někam prchat. Celý zbytek hodiny jsem na ní mluvila a má nejoblíbenější slova byla:"Ššššš, Sendy, ššššš, klid,"

Ovšem musím přiznat, že jsem si první pád užila, jak se patří. Celý zbytek hodiny jsem pod sedlem cítila křupání písku a jakéhosi bordelu. Ale ten pocit, zacválat si: D Sletět, znova zacválat a NESLETĚT! Je fakticky dobrej! ... Ovšem mě deptá, že tam nebyla Simča. Teda takhle, kdyby tam byla, tak by jela Sendy ona a ne já. Neužila bych si svůj "vele" pád. Ale byla by alespoň sranda...


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.